Hodnoty cukru v krvi

Normální hladina cukru v krvi

Glykemie neboli správná hladina cukru v krvi se u zdravého člověka pohybuje v rozmezí 3,9–5,9 mmol/l na lačno. Hodnota cukru v krvi u zdravého člověka se snadno zjistí z kapky krve. Opakovaně se zvyšující hodnoty jsou prvními příznaky vzniku cukrovky. Proto je měření glykemie nejčastěji prováděným vyšetřením u diabetiků.

Ideální je, když klient přijde na lačno, jedině tak lze získat co nejpřesnější údaje. Vycházet lze ale i z postprandiálního měření neboli hodnoty změřené po jídle.

U zdravých osob nepřekračuje postprandiální glykemie hodnotu 7,8 mmol/l, u pacientů s cukrovkou je obvykle zvýšena.

Dlouhý cukr – hodnoty

Glykovaný hemoglobin, někdy také nazývaný „dlouhý cukr“, je důležitý ukazatel dlouhodobé kompenzace diabetu. Jeho pravidelné měření se využívá ke zhodnocení kontroly diabetu a podává informaci o tom, jaká byla průměrná hodnota glykemie za poslední zhruba dva až tři měsíce.

Glukóza, krevní cukr, se váže na hemoglobin, červené krevní barvivo. Aby se na hemoglobin glukóza navázala, musí jí být v krvi nadbytek, což u člověka s diabetem nastává při hyperglykemii. Hemoglobin se nachází v červených krvinkách, které v těle žijí maximálně 120 dní. Proto glykovaný hemoglobin odráží průměrnou hodnotu glykemie za dobu života červené krvinky.

Glykovaný hemoglobin sice ukáže průměrnou hodnotu glykemie, ale nevypovídá nic o tom, zda byly výsledné hodnoty vyrovnané, nebo zda „lítaly“ z hyperglykemie do hypoglykemie a zpět. Diabetik s vyrovnanými glykemiemi tak může mít stejný glykovaný hemoglobin jako ten, jehož glykemie se pohybují v extrémně nízkých a vysokých hodnotách.

Glykovaný hemoglobin je dlouhodobým ukazatelem a nedá se tak snadno ošálit dodržováním léčby posledních pár dní před kontrolou u lékaře. To, že se diabetik několik dnů před kontrolou opravdu snaží, nepřeváží kvalitu jeho kompenzace v předchozích týdnech.

Glykovaný hemoglobin je důležité nejen změřit, ale také se zamyslet nad jeho hodnotou a dát ji do kontextu s režimem a léčbou v posledních několika týdnech a měsících. Pokud se hodnota glykovaného hemoglobinu výrazně liší od glykemií zachycených na glukometru, může být ovlivněná nepoznanými hyperglykemiemi a hypoglykemiemi. V jejich vysvětlení může pomoci například změření glykemií po jídle či glykemie v noci a časných ranních hodinách.

Výsledná rozmezí glykovaného hemoglobinu jsou zakotvena v doporučeních České diabetologické společnosti. U konkrétního pacienta bývají cílové hodnoty individuálně upřesněny jeho lékařem. V nedávné době došlo ke změně jednotek, v nichž je glykovaný hemoglobin udáván. Staré jednotky jsou v %, zatímco nové se udávají v mmol/mol. Přepočet mezi starými a novými jednotkami je jednoduchý – procenta se pouze vynásobí deseti. Nyní se používají staré i nové jednotky dle IFCC (Mezinárodní federace klinické chemie). Při čtení výsledků měření z laboratoře je dobré se podívat, v jakých jednotkách je glykovaný hemoglobin napsán.

Frekvence měření:

• diabetikům 2. typu je vhodné změřit glykovaný hemoglobin nejméně jednou za půl roku
• diabetikům 1. typu se stanovuje každé tři měsíce

Hladina cukru v krvi – tabulka

Zde můžete vidět tabulku hodnot cukru v krvi.

Hraniční hodnoty cukru v krvi

Zvýšená glukóza v krvi

Glykemie neboli hladina krevního cukru, odborně také glukosemie, to všechno jsou termíny používané k vyjádření koncentrace glukózy v krvi. Referenční hodnoty glykemie na lačno se pohybují mezi 3,3–6,6 mmol/l v kapilární krvi, 3,9–5,5 mmol/l v žilní krvi a 4,2–6,4 mmol/l v krevní plazmě. U diabetiků by hodnota glykemie neměla optimálně přesáhnout 6,0 mmol/l na lačno a 7,5 mmol/l po jídle. Pokles glykemie pod dolní hranici normy (< 3,3 mmol/l) se nazývá hypoglykemie. Zvýšená hladina glykemie (> 5,5 mmol/l – na lačno pro nediabetika) se označuje jako hyperglykemie.

Hodnota glykemie se může měřit laboratorně, což je velmi přesné měření. Častější způsob měření je pomocí glukometru, což je jednoduchý přístroj určený k domácímu a rychlému měření glykemie.

Hodnoty 9 

Jako postprandiální glykemie se označuje glykemie změřená v době 90–120 minut po jídle. Toto rozpětí souvisí s odlišnou dobou vstřebávání u různých osob. U zdravého jedince dosahuje glykemie po jídle maximální hodnoty v době okolo jedné hodiny po jídle, u pacienta s diabetem 2. typu je to naopak v době blížící se 120. minutě po jídle. Dynamika zvyšování průměrné hodnoty glykemie na lačno a postprandiální u osob přecházejících z normální glukózové tolerance k diabetu 2. typu je odlišná. Do jisté míry je to akcentovaný obraz fyziologických změn obou hodnot v souvislosti s věkem. Pro vyšší věk je typicky relativně vyšší hodnota postprandiální glykemie než glykemie na lačno.

U zdravých osob nepřekračuje postprandiální glykemie hodnotu 7,8 mmol/l. Z hlediska diagnostického znamená hodnota glykemie 7,8–11,0 mmol/l po jídle porušenou glukózovou toleranci, hodnota vyšší než 11,1 mmol je již diabetes mellitus. Aktuální hodnota postprandiální glykemie u pacienta s diabetem však závisí na léčbě a ostatních okolnostech. U zdravých osob je zachována plnohodnotná regulace krevního cukru, která brání patologickému vzestupu glykemie po jídle. U pacientů s postupně se rozvíjející poruchou glukózové tolerance se glykemie po zátěži sacharidy (postprandiální glykemie) v průběhu času zvyšuje absolutně více než glykemie na lačno. Důvodem je zejména inzulinová rezistence jaterních buněk a ztráta první fáze uvolňování inzulinu. Jsou-li jaterní buňky rezistentní vůči inzulinu (necitlivé na inzulin), pak je posprandiální glykemie významně vysoká.

Postprandiální glykemie je nezávislým rizikovým faktorem pro kardiovaskulární onemocnění i pro smrt z kardiovaskulárních příčin. Příčina vysoké rizikovosti postprandiální glykemie není doposud jednoznačně stanovena. Používají se dva základní modely. První, podle kterého rizikovost, respektive toxicita glykemie neroste s koncentrací lineárně, ale exponenciálně. To znamená, že způsobuje-li zvýšení glykemie z hodnoty 7,0 mmol/l na 8,0 mmol/l nárůst rizika o x %, pak zvýšení glykemie z hodnoty 10,0 mmol/l na 11,0 mmol/l zvýší riziko o násobek x %. Druhé vysvětlení přináší představu glykemie jako znamení selhávajících regulačních funkcí organismu kompenzujících rezistenci vůči inzulinu. Podle této představy není tedy primárním a jediným nositelem rizika pouze postprandiální glykemie, ale tato je především příznakem rizikového metabolismu.

Postprandiální glykemie by měla být měřena vždy, když je nalezen rozpor mezi hodnotami glykemie na lačno a hodnotami glykohemoglobinu. Pokud je hodnota na lačno v normě a hodnota HbA1C (dlouhého cukru) rovněž v normě, jedná se o dobrou kompenzaci diabetu. Vždy, když dojde ke zhoršení kompenzace diabetu, je vhodné zjistit, jaké jsou hodnoty posptrandiální glykemie. Dále je nutné zjistit hodnoty postprandiální glykemie také v případě, kdy se objevují rychle progredující mikrovaskulární komplikace. Je možné využít měření glykemie před a po hlavních jídlech v domácím prostředí pomocí glukometru.

Obvykle se doporučuje cca 1x za 14 dnů kontrolu glykemie 90–120 min po jídle. Vhodné je pochopitelně kontrolovat jídelníček, protože nejčastějším důvodem pro vzestup PPG je právě nevhodně zvolená strava. Cukrovka, ač se bagatelizuje, není jednoduché onemocnění.

Hodnoty nad 20 

Dlouhodobě zvýšená hladina cukru v krvi neboli hyperglykemie může poškozovat nejen cévy, ale i další tkáně.

Příznaky se začínají objevovat, až když je hladina krevního cukru vyšší než 15 mmol/l.

Patří sem: neuhasitelná žízeň, sucho v ústech, nadměrné močení, hlad, rozostřené vidění, acetonový (sladký) zápach z úst, hluboké rychlé dýchání, zarudnutí kůže, pocení.

Chronická hyperglykemie vede k degenerativním změnám:

• poškození cév (oko, ledviny, dolní končetiny)
• poškození nervů (senzorických i autonomních funkcí)

První pomoc: U diabetika, který má zvýšenou hladinu krevního cukru, je zapotřebí aplikace inzulinu. Jestliže nevíte, zda diabetik trpí hypo- nebo hyperglykemií, je nejúčinnější dát mu čokoládu nebo něco sladkého. Hyperglykemii tím určitě nezvýšíte a při hypoglykemii naopak člověku zachráníte život. Tyto dva stavy nejsou někdy od sebe dost dobře rozpoznatelné. Samozřejmostí je následné zavolání ZZS.

Diagnostika je v tomto případě jasná, přičemž vyšetření krve je hlavní a klíčové vyšetření, které se u onemocnění diabetes mellitus provádí.

Hyperglykemie není akutní stav a pacient na sobě může pozorovat změny i několik měsíců. Pravidelné návštěvy obvodního lékaře a odběry krve by měly abnormality zjistit.

Při špatné diagnostice vysoké hladiny krevního cukru může pacient spadnout do hyperglykemického kómatu, který jej ohrožuje na životě. Léčba spočívá v pravidelném užívání inzulinu, který je ordinován podle aktuálního krevního vyšetření. Změna životního stylu, omezení sladkostí a pravidelný pohyb jsou nezbytností.

Zajímavost: Hyperglykemie je základním projevem diabetu mellitu. Můžeme se však setkat i s přechodnou nediabetickou hyperglykemií, například při stresových situacích, při akutním infarktu myokardu nebo náhlé cévní mozkové příhodě, při operacích nebo traumatu. Obvykle tato cukrovka ustupuje během jednoho týdne.

Převod mmol/l na mg/l

Ve většině států světa se glukóza standardně měří v jednotkách mmol/l. V USA, Japonsku, Německu, Polsku či Itálii se dosud používá jednotka mg/dl. Chcete-li převést jednotky mezi sebou, vydělte hodnotu glykemie v mg/dl číslem 18 (nebo vynásobte 0,055) a získáte hodnotu v mmol/l.

Jak na to:

Hodnota glykemie v mmol/l se vynásobí číslem 18 (nebo vydělí 0,055), výsledná hodnota glykemie pak bude v mg/dl.

Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © RF